Začátkem školního roku 2023/2024 se žáci VOŠ, SPŠ a OA Čáslav, přesněji patnáct statečných z ekonomického lycea pod vedením učitelky Ing. Jany Procházkové, pustili do tvrdé práce na jedinečném projektu. Jeho finálním produktem je venkovní úniková hra šitá na míru Čáslavi s poutavým příběhem, který propojuje na první pohled zcela odlišné světy, dějiny a sci-fi. Více o únikovce s Janou Procházkovou a členkou týmu z řad studentů Bronislavou Hrubou.
Kde se vzal nápad, vytvořit únikovou hru v Čáslavi?
Ing. Jana Procházková (JP): Víte, pro venkovní únikovky mám slabost. Je to pro mě způsob, jak mohu hravou formou poznávat a objevovat nová místa. Delší dobu jsem si pohrávala s myšlenkou vytvořit společně s žáky něco podobného speciálně pro Čáslav. Ale chyběly mi finance. Když jsem zjistila, že je vypsaná dotační výzva Nadace rozvoje občanské společnosti, vypracovala jsem žádost a ono to vyšlo. Pro spolupráci jsme si vybrali společnost Glitr, v jejímž aplikačním prostředí jsme hru tvořili.
Jak se na nápad vytvořit únikovou hru tvářili žáci?
Bronislava Hrubá (BH): Několik z nás bylo do projektu zapáleno od samotného začátku. Další se k tomu postavili spíše způsobem: „Hm, zajímavý nápad, asi do toho půjdu.“ Ale myslím, že ve finále se nám podařilo vytvořit tým, který to dokázal dotáhnout do zdárného konce. JP: Ale jo, alespoň zpočátku byli všichni nadšení. Než si uvědomili, kolik práce a času tomu budou muset věnovat (smích).
Proč právě příběh o Žižkovi?
JP: Nejprve jsme netušili, o čem by úniková hra mohla být. Žáci si do školy nejprve pozvali na přednášku paní Mgr. Kláru Fidlerovou, která je spoluautorkou projektu LET Čáslaví. Ta jim představila tematické trasy ve městě a okolí, tzv. letoulky. To nás alespoň částečně nasměrovalo. Dalším impulzem byla famózní přednáška pana Mgr. Filipa Velímského, Ph.D., který mluvil velmi poutavě nejen o spolku Včela Čáslavská, ale i o historii Čáslavi a Janu Žižkovi. Když jsme se z Čáslavských novin dozvěděli, že si letos na Čáslavských slavnostech připomeneme 600 let od úmrtí Jana Žižky, vše se najednou začalo hezky propojovat.
Museli jste podrobně nastudovat velké množství historických materiálů. Jak žáky ekonomického lycea baví dějepis?
BH: K dispozici jsme měli mnoho cenných materiálů právě od pana Velímského, které nám pomohly s nastudováním života Jana Žižky a také při vymýšlení šifer a úkolů. Další informace jsme si dohledávali sami. Jak nás baví dějepis? Co vám na to mám odpovědět? Baví nás moc (smích).
Námět byl tedy na světě. Jak jste postupovali dál?
JP: Řekli jsme si, že časovou náročnost trasy chceme udržet do jedné hodiny, sedli jsme si k mapě, vytyčili si trasu a jednotlivá historicky atraktivní stanoviště a rozdělili se do skupin. Každé bylo přiděleno jedno zastavení, o kterém si její členové museli zjistit co nejvíce informací. BH: Nejdůležitější bylo vymyslet příběh a rozdělit si funkce. Měli jsme v týmu manažera celého projektu, grafičky, editorku a další. Někteří měli na starost výrobu záložek, klíčenek a dalších cen do soutěží. Dost náročná byla i práce na propagaci a medializaci hry.
Řekněte nám něco k příběhu. O čem konkrétně je?
BH: Příběh se odehrává v postapokalyptické Čáslavi. Celý svět po blackoutu žije už několik let bez internetu a elektřiny, protože si příroda pomalu začala vybírat svou daň. Hráči se připojí ke skupině, která žije v okolních lesích, toulá se z města do města a snaží se přežívat. Jednoho dne dostanou zprávu o magickém artefaktu, kterým je Žižkovo oko. To dokáže vrátit čas do doby, kdy vše bylo tak jako dříve. Na konci hry si může hráč vybrat, zda se chce vrátit do doby konzumní společnosti, nebo jestli chce zůstat tam, kde je.
Jaký svět si hráči na konci nejčastěji vybírali?
BH: Řekla bych, že častěji chtěli zůstat ve světě po blackoutu. Vracet se jim příliš nechtělo, ale přiznám se, že přesná čísla neznám.
Co pro vás bylo při práci na projektu nejtěžší?
JP: V týmu bylo 15 žáků z různých tříd a ročníků ekonomického lycea. Nejtěžší bylo najít společný čas pro schůzky mimo výuku. BH: Z mého pohledu byla největším problémem komunikace v týmu. JP: Tím, že se někteří žáci navzájem neznali, bylo potřeba více času, než začali mezi sebou otevřeně komunikovat. Popravdě? Na některých schůzkách jsem musela v komunikaci trochu pomoct. Jakmile byly ale rozdány úkoly, za které už měli žáci odpovědnost, začalo to fungovat.
Jaký byl zájem o hru během Čáslavských slavností, kde si Soumrak času vyzkoušeli první hráči?
JP: Před akcí jsem byla poměrně skeptická. Když jdete na městské slavnosti, chcete si v klidu sednout, dát si něco dobrého, poslechnout si živou hudbu, a ne se procházet po městě a řešit úkoly. Ale byla jsem mile překvapená. Hru si během tohoto dne vyzkoušelo 52 uživatelů a dostali jsme moc pěkné recenze. Lidé velmi chválili příběh, myšlenku, propracovanost, návaznost i vhodně zvolené šifry.
Dělali jste také soutěž pro základní školy…
JP: Ano, během posledního červnového týdne byla hra spuštěna celkem 138 týmy žáků základních škol. Soutěž vyhrála třída 8. A ze Základní školy Sadová. Hlavní cenu, voucher na únikovou hru v Automatických mlýnech v Pardubicích, jsme žákům třídy předali v naší aule 6. září 2024.
Zaznamenali jste i negativní reakce?
JP: Ano, někomu se texty zdály dlouhé. Ovšem ten, kdo nechce číst, má možnost pustit si audio. A hráči, kteří se soustředí na rychlost, mohou text jednoduše přeskočit. BH: Já jsem taky vypozorovala, že se nejmladším hráčům zdály některé šifry náročné. Soumrak času má označení středně těžké obtížnosti, hráč ale může použít nápovědy a věřím, že těm nejmladším jistě rádi pomohou rodiče.
Plánujete další podobné projekty?
JP: Už jsem požádala o další grant (smích). Tvoříme únikovou hru na různé akce naší školy, třeba na adaptační kurzy. Broňa je šéfem týmu. Nechci předbíhat, ale uvažujeme také o hře pro čáslavskou synagogu a Nadační fond dr. Dagmar Lieblové.
Další osud Soumraku času
Vzhledem ke kvalitám hry, pozitivním výsledkům a ohlasům se město rozhodlo zakoupit licenci na jeden rok od společnosti Glitr, která tvůrcům poskytla aplikační prostředí a je držitelem licence. Více k tématu paní místostarostka Mgr. Renata Vaculíková: „Těší mě, že od Ing. Procházkové přišel nápad vytvořit únikovou hru ve spojitosti s 600. výročím úmrtí Jana Žižky. Velmi mě zaujalo spojení historie města Čáslav s možnou fikcí a využití historických památek, které při svých každodenních cestách míjíme a bereme je jako samozřejmou součást města. I proto se město rozhodlo zakoupit licenci, aby si únikovou hru mohlo vyzkoušet co nejvíce návštěvníků Čáslavi, a samozřejmě aby si i naši spoluobčané mohli zpestřit procházku po městě či zapojit příbuzné a známé. Obdivuji zápal studentů při tvorbě samotné hry i jejich nasazení při prezentaci nejen na Čáslavských slavnostech v červnu 2024. Přeji si, aby jim zápal pro tvorbu podobných aktivit ve prospěch propagace jejich školy a města vydržel i do dalšího školního roku.“
JN
Praktické informace: Hra je zdarma. Stačí si pouze stáhnout aplikaci Glitr, vyhledat hru Soumrak času a ponořit se do děje. Výhodou je, že během samotné hry není potřeba připojení k internetu. Časová náročnost je cca 1 hodina. Projekt je podpořen Nadací rozvoje občanské společnosti z prostředků The Velux Fundations.
Město Čáslav