František Malina v červenci oslaví 19. narozeniny a studuje ve třetím ročníku VOŠ, SPŠ a JŠ Kutná Hora. Jako běžec trénující pod hlavičkou AC Čáslav nedávno oslavil svůj největší sportovní úspěch. V únoru totiž s časem 1:53:71 na své oblíbené trati 800 m opanoval halové mistrovství České republiky v kategorii juniorů.
Na ostravském halovém MČR jste nejen zvítězil, ale zároveň jste si překonal osobní rekord. Kdy vám začalo docházet, že běžíte tak dobře?
Hned po startu mi přišlo, že běžíme pomalu. Na nic jsem nečekal a tempa jsem se ujal asi po 150 metrech. Prvních 400 metrů bylo za 58 sekund, což nenasvědčovalo, že by z toho mohl být nový osobní rekord. Tempo jsem neustále zvyšoval a až při náběhu do posledního kola jsem si začal myslet, že bych mohl vyhrát. Sil jsem měl ke konci ještě dostatek. Celou dobu jsem čekal, že mě předběhne jiný závodník, ale nestalo se tak. Mám radost, že příprava je na dobré úrovni. Závod jsem si zaběhl stylem start– cíl, a to je pro mě velká motivace do dalších soutěží. To, že jsem si zaběhl osobní rekord, byl pouze nečekaný bonus.
S jakým cílem jste do Ostravy jel?
Na závody jsem odjížděl s cílem získat cenný kov. Důležité bylo postoupit ze sobotních rozběhů do nedělního finále. Postup byl mojí povinností. Je to ale velmi těžké, když si představíte, že se zde sjede nejlepších 24 atletů z celé České republiky a každý chce vyhrát. Pak při závodě dochází ke strkanicím, pádům i sevřením ve startovním poli, a i když chcete běžet, tak nemůžete. To se mi právě stalo v rozběhu, ale naštěstí hned na začátku a rychle jsem se z toho dostal. Doběhl jsem na druhém postupovém místě. Do finále postupuje osm atletů, dva přímo ze tří rozběhů a dva na nejlepší čas. Ve finále jsem si pohlídal, aby se taková chyba již neopakovala. Se zlatou medailí jsem nadmíru spokojen.
Jak dlouho už se atletice věnujete a co vás přimělo s ní začít?
K atletice mě přivedl můj táta, který vedl skupinu mladších dětí v klubu. Věnuji se jí devět let.
Běháte i jiné tratě? Zkoušíte případně i jiné disciplíny nebo sporty?
Snažím se běhat kratší tratě, abych se zrychlil a následně se pak zlepšil i na 800 m. Nejčastěji běhám 400 m, někdy i 1500 m. Začínal jsem s florbalem, také u táty pod DDM Čáslav, pak jsem přešel do FBC Kutná Hora. Florbal a atletiku jsem dělal souběžně. Bylo těžké se rozhodnout, kterému sportu se budu věnovat naplno. Oba mě bavily a dařilo si mi v nich. Také jsem na dvě sezóny hostoval ve florbalovém oddíle Erupting Dragons Havlíčkův Brod. S týmem jsme obsadili 4. místo na MČR ve florbale. Byl to velký úspěch. Kluci se rozprchli do extraligových celků. Pro mě to nebylo slučitelné s atletikou na takové úrovni, a tak jsem se vrátil do FBC. Tam jsem se zkraje zranil a uvědomil jsem si, že si své zdraví musím chránit. S florbalem jsem skončil. Zranění mě zastavilo v atletice na celý rok 2023.
Kdo se vám nejvíc věnuje v AC Čáslav?
Moje trenérka Jana Červenková. Dříve mě spolu s ní trénovala také Ludmila Formanová.
Jak často trénujete? Stává se vám někdy, že se musíte do tréninku trochu nutit?
Trénuji šest dní v týdnu. Pokud máme soustředění nebo přípravu, tak tréninkové přípravy přibývá. Popravdě, pokud vím, že mě čeká těžký trénink nebo test, tak se mi moc nechce. Ale také vím, že právě tyto tréninky mě posouvají dál.
Co na vaše sportování říkají spolužáci? Předpokládám, že řada z nich tráví čas méně aktivně, třeba u počítače.
Někteří spolužáci z mé třídy sportují a ti ví, co to obnáší, a také to dokážou ocenit. Mám kolem sebe spolužáky i kamarády, kteří se věnují různým koníčkům. Samozřejmě, že oni i já si najdeme prostor na počítače. I když toho času je méně.
Máte tři sourozence. Věnují se také sportu?
Jsme sportovní rodina. Atletice se věnují i Miroslav a Petr. Míra běhá 1500 m, někdy 3000 m. Také již získal ocenění na mistrovství družstev za Kolín. Petr běhá 800 m jako já, ale v dorostenecké kategorii. Dokonce měl běžet i v Ostravě, ale onemocněl. Nejmladší Pavel je hokejový brankář v Dynamu Pardubice.
Které důležité závody vás ještě letos čekají?
V létě další MČR na dráze. Dál to budou nějaké zajímavé závody, o kterých ještě nevím.
Máte nějaký cíl, kam až byste to chtěl jako atlet dotáhnout?
Můj cíl je, abych zůstal zdravý, nezraněný a svůj čas neustále posouval, co nejníž to půjde.
IM
Město Čáslav