ZŠ Masarykova má nového ředitele. Jaroslava Vostrovského nahradil velezkušený pedagog Daniel Mikš. Nové role se oficiálně chopil 1. července. Na následujících řádcích se dozvíte, zda čekají školu pod jeho vedením zásadní změny, jak vnímá dnešní mládež nebo kolik už letos viděl rockových koncertů.
Čtenáři Čáslavských novin vás samozřejmě znají, ale přece jen mi dovolte, abych vás na začátek poprosil, jestli byste mohl krátce shrnout svou dosavadní kariéru ve školství.
To, že jsem se stal učitelem, bylo dílem náhody. Při studiu na čáslavské SPŠ mě upoutal styl výuky a přístup plný lidskosti mých dvou třídních učitelů – Pavla Vykouka a Jaroslava Uhlíře. To oni mě přivedli na myšlenku učit. Vysokou školu pedagogickou, obor matematika a fyzika, jsem absolvoval v Hradci Králové. A tady jsem potkal osudového spolužáka a přítele Libora. Ten mi mimo jiné ukázal, jak lze popularizovat různé matematické a fyzikální zákony. I město samotné mi přirostlo k srdci. Proto sem každoročně podnikám s žáky devátých ročníků exkurzi do hvězdárny a planetária. Po ukončení studia jsem nastoupil do ZŠ Masarykova a té jsem zůstal věrný doposud. Kromě matematiky, fyziky a informatiky jsem zpočátku učil i tělesnou výchovu nebo pracovní vyučování. Externě jsem několik let učil i na místním gymnáziu. Byl jsem překvapen pracovním nasazení vyučujících, motivací a opravdovou chutí studentů se vzdělávat.
Nově zastáváte funkci ředitele ZŠ Masarykova. Musel jste přemýšlet, jestli se této výzvy chopíte?
Ano, musel. A přemýšlel jsem dlouho. Nakonec jsem se do konkurzu přihlásil. Nevedla mě k tomu touha něco si dokazovat. Kariérista opravdu nejsem. Spíš jsem si říkal, že po těch třiceti letech působení na jednom místě bych si uměl představit, co dělat jinak. Vůbec neříkám lépe, ale prostě trochu jinak. A vědomí toho, že budu mít za zády kolektiv ZŠ Masarykova, jehož jsem už roky členem, mi to ulehčilo. Navíc když jsem pak své rozhodnutí sdělil rodině, překvapilo mě, jak moc mě podpořila.
Budete i nadále učit, nebo už vám na to nezbyde čas?
Určitě. I ředitelé musí učit (smích). A já navíc chci. Letos budu mít v osmých a devátých třídách hodiny fyziky. Opět budu žákům předávat znalosti o energii, společně budeme zapojovat soupravy s elektřinou, budu je seznamovat s věcmi pro ně novými, třeba o vesmíru. To mě baví. A doufám, že bude i je.
Do jaké míry chcete navázat na svého předchůdce Jaroslava Vostrovského?
Pan ředitel Vostrovský má můj velký obdiv. Funkci ředitele školy zvládal s grácií a přehledem. Já jsem na jeho místě jen chvíli a kolikrát nevím, kde mi hlava stojí. Po panu řediteli jsem „zdědil“ materiály nutné pro chod školy a budovu školy, která je zatím v dobrém technickém stavu. Od dubna letošního roku máme nově obložené stěny v tělocvičně a bylo počítáno i s dalšími akcemi. Ty bych rád v nejbližší době dotáhl do konce. Nejde však jen o materiální stránku. Líbilo se mi i to, jak pan ředitel přistupoval k vyučujícím, k ostatním zaměstnancům i k žákům. O to bych se také rád pokusil. Ve vedení školy pak se mnou zůstává Ing. Mgr. Jana Vítková, za což jsem rád. Její zkušenosti a praxe jsou neocenitelné.
Čekají ZŠ Masarykova s novým školním rokem v některých oblastech změny?
Chceme, aby škola šla postupnými kroky pořád dopředu. Chtěli bychom vytvořit novou vizi školy. První změnou v tomto školním roce je zavedení elektronické třídní knihy. Nově žákům nabídneme možnost zřídit si ISIC kartu. V oblasti organizačně pedagogické jsme zřídili další předmětovou komisi pro asistenty pedagoga. Škola také začala měnit svůj vnitřní vzhled. Již během prázdnin jsme vytvořili samostatný prostor pro jednání s rodiči. Příležitostně jej bude využívat i naše školní psycholožka. Děti jistě ocení novou výzdobu chodeb školy – krásné, ze stropu zavěšené dekorace, velká nástěnka plná jejich prací apod. Na té se podílely mé kolegyně v době přípravného týdne a využily k tomu především recyklované materiály. Do každého patra jsme také umístili velké hodiny. To aby děti nezapomněly, že „už je čas“.
A co v dlouhodobějším horizontu, máte v plánu další investiční akce?
Prvořadá je modernizace prostor pro výuku pracovních činností. Chceme vybudovat školní kuchyňku a dílny. Jaké budou další akce, ukáže až vize školy a samozřejmě finanční možnosti. Osobně bych byl velmi rád, pokud by se podařilo zvýšit bezpečnost školy vybudováním brány na přístupové cestě. Další prioritou je pak alespoň částečná modernizace prostor sborovny pro pedagogy. Budu rád, pokud bude pokračovat modernizace tříd, nejen co se týká jejich vzhledu (výmalba, obložení…), ale i vybavením pomůcek nutných k modernímu pojetí výuky. Při těchto akcích se budeme snažit využít možné dotační tituly.
Škola letos slaví 130 let od svého vysvěcení, co takto výrazné jubileum znamená pro vás osobně?
Se zájmem jsem si přečetl článek o výročí naší školy. Správně uvádíte, že před 130 lety šlo o její vysvěcení. Výuka samotná však započala až v roce 1895. Chtěl bych samozřejmě spolu s pedagogy i dětmi toto významné výročí důstojně oslavit. V jakém rozsahu a jakou formou, na to vám nyní odpovědět nedokážu. Vše bude záležet na organizačních a invenčních možnostech zaměstnanců školy.
Dokážete určit, v čem je právě ZŠ Masarykova v rámci čáslavských škol specifická?
Jak jste již zmiňoval, naše škola má 130letou historii. Během tolika let došlo k mnoha změnám a škola byla vždy schopná držet krok s dobou a s novými učebními požadavky. Za ta léta jí prošly tisíce spokojených žáků. Zakládáme si na tom, aby u nás učili aprobovaní pedagogové s osobním přístupem k výuce i k žákům. Primárně se ZŠ Masarykova zaměřuje na výuku přírodovědných předmětů. Během let ale získali naši žáci velké množství pohárů, což svědčí o tom, že u nás studují i nadaní sportovci.
Máte k dispozici data, kolik žáků po absolvování základní devítileté docházky pokračuje na střední školy nebo gymnázia a kolik z nich si raději vybere nějaký učňovský obor?
V loňském školním roce ukončilo devátý ročník celkem 54 žáků. Nejčastěji ve svém studiu pokračují na středních odborných školách (55 %), dále na středních odborných učilištích (24 %), gymnáziích (17 %) a středních odborných učilištích s maturitou (4 %).
Ve školství už se pohybujete řadu let, v čem jsou dnešní žáci jiní než předchozí generace, a v čem jsou naopak „děti“ stále stejné?
My starší často říkáme: „To za nás bylo všechno jinak.“ Ano, bylo. Jen pro srovnání – když se dívám na starší sportovní záznamy, fotbal nebo tenis a porovnávám je s dnešními, udivuje mě, jak akce byly pomalé, hra klidnější… Ale tenkrát se to zdálo výborné. Stejné je to s dětmi. Jsou teď technologicky daleko šikovnější, ale méně trpělivé a velká většina z nich je v zajetí sociálních sítí. A možná proto jsou i častěji zklamané. Mě osobně stále překvapuje míra „upřímnosti“ dnešních dětí vůči vyučujícímu. A tady bych zdůraznil, že děti mají vychovávat jejich rodiče a nejbližší rodina. Škola a společnost pak na to může navázat. Takže uvidíme, co bude říkat jejich generace, až sama dospěje.
Hodně se teď například řeší, jestli nezačít regulovat používání mobilních telefonů, jaký názor na to máte vy?
Zatím není jednoznačný. Samozřejmě mě mrzí, když děti místo výuky sledují na displeji notifikace. Zároveň je však mobil úžasnou výukovou pomůckou. Některé aplikace jsou až neuvěřitelně realistické a návodné. I ve svých hodinách fyziky používám tzv. interaktivní panel. Pracuje se stejným operačním systémem jako mobilní telefon. Jenže mobil umí i něco jiného – hry! A ty vévodí všem přestávkám. Takže mobil ano, ale musí platit jasná pravidla.
V rámci někdejší rubriky Čáslavských novin nazvané Čáslavský zpovědník jste se vyznal z lásky k rockové muzice. Můžete našim čtenářům na závěr prozradit, které album nebo koncert vám v poslední době udělaly radost?
Letos jsem zatím viděl jen jeden koncert, a to Hudbu Praha na Čáslavských slavnostech. Poslech rockové muziky ke mně patří. Mám doma spoustu gramodesek. Manželka mi k narozeninám pokaždé nějakou do sbírky přidá. Naposledy to byl Vladimír Mišík. Dcera Bára mi udělala radost milovaným albem The Wall od Pink Floyd a od mé druhé dcery Naty jsem dostal lístky na skupinu Kabát. Za pár dní vyrážíme s manželkou na slovenské Elány. Takže mě čeká takový kulturní podzim. Těším se.
IM
Město Čáslav