Do důchodu odchází ředitel Mgr. Jaroslav Vostrovský. Na Základní škole Čáslav, Masarykova působil téměř čtyřicet let, z toho více jak dvacet let v ředitelském křesle. Dostatečně dlouhá doba na to, abychom si mohli popovídat třeba o rozdílech ve výuce dnes a v roce 1985, o tom, co se povedlo, na čem by bylo třeba ještě zapracovat nebo čemu se bude pan ředitel věnovat po konci kariéry.
Pane řediteli, jak dlouho působíte na ZŠ Masarykova?
Nastoupil jsem v roce 1985 a nepřetržitě v ní působím dodnes. Po absolvování pedagogické fakulty jsem jasně věděl, že chci učit a žít ve svém rodném městě. Čáslav je a vždy byla moje srdeční záležitost. Kromě jednoho roku je v podstatně celý můj profesní život spojen s touto školou. Nastoupil jsem rovnou jako třídní učitel. Měl jsem ve třídě 34 žáků. Od roku 1992 zastávala funkci ředitelky školy Mgr. Eva Srnská a já se stal jejím zástupcem. Když paní ředitelka odešla v roce 2003 do důchodu, přihlásil jsem se do konkurzu na ředitele, který jsem vyhrál. Ve funkci ředitele tedy působím více než dvacet let.
Vzpomínáte si na své začátky ve škole?
Když člověk poprvé nastupuje do nového zaměstnání, je to významný den. Vzpomínám si, že již první den jsem se tu cítil skvěle. Byl tady úžasný kolektiv. Mimochodem, myslím, že mohu říci, že skvělý učitelský sbor je tady dosud. Zároveň to bylo trochu zvláštní, protože jsem byl jen o deset let starší než nejstarší žáci. Tak trochu jsem žáky měl za své kolegy. Musel jsem se přizpůsobit a naučit se trochu jinému přístupu, ale již od prvních dní se mi zde učilo velmi pěkně.
Dodnes jste se nevzdal klasické výuky. Které předměty učíte?
Aprobaci mám z chemie a fyziky. Jedná se o aprobaci pro druhý a třetí stupeň, tedy i střední školy. Od začátku učím chemii i fyziku. V prvních šesti letech jsem jako zástupce ředitele učil i matematiku a dokonce dva roky německý jazyk. A malá perlička – jeden školní rok jsem měl v úvazku i jednu hodinu hudební výchovy.
Jaký je z pozice učitele hlavní rozdíl ve výuce dnes a v roce 1985?
Tak jako se intenzivně vyvíjejí ostatní obory, i školství se posouvá. Zatímco před téměř čtyřiceti lety byl vzdělávací proces založen hlavně na výkladu látky a pamětním učení, dnes je hlavní úlohou pedagoga účelně a efektivně využívat moderních vyučovacích metod, forem a prostředků výuky. Je kladen důraz na to, aby žák byl veden učitelem k vyhledávání informací a k osvojování si klíčových kompetencí. Výuka je orientována badatelsky, u žáků je kladen větší důraz na jejich aktivitu. Pedagog má ve vzdělávacím procesu řídicí a koordinační funkci. Dříve měl učitel k dispozici na zpestření výuky pouze zpětný projektor, projektor na diarámečky a magnetofon. Dnes využívají učitelé a hlavně žáci spoustu techniky – mají k dispozici počítačové učebny, interaktivní tabule a panely, tablety a mobilní telefony. Pracují s interaktivními učebnicemi. Mobilní zařízení se stala nedílnou součástí výuky. To všechno umožňuje, aby mohla být pro žáka zajímavější a přitažlivější.
Jaké jste měl cíle před usednutím do ředitelského křesla?
Mým prvořadým cílem bylo navázat na práci předchozí ředitelky, které jsem dělal jedenáct let zástupce, a udržet nebo pokud možno zlepšit kvalitu vzdělávání. Samozřejmě jsem měl vypracovanou koncepci na postupnou modernizaci budovy, školní družiny a učeben. Dalším cílem byla kvalifikovanost pedagogického sboru a aby maximum předmětů bylo vyučováno aprobovaně. V neposlední řadě pak snaha o udržení klidu a pohody, neboť pokud učitelé a žáci nepracují ve stresu, jsou i výsledky vzdělávání lepší.
Jak se škola za dobu vašeho působení změnila?
V oblasti pedagogické došlo k výrazným změnám v obsahu výuky. Každá škola musela vypracovat Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání. V něm byla začleněna konkrétní průřezová témata a tematické okruhy do jednotlivých předmětů a zpracován učební plán. Velký prostor je v posledních letech věnován rozvoji digitálních kompetencí žáků. Žákům druhého stupně přibyl druhý cizí jazyk. V souvislosti s integrací žáků s poruchami učení a chování se náš pedagogický sbor rozrostl o další pedagogické pracovníky – asistenty pedagoga. V materiální oblasti se v roce 1993 podařila uskutečnit dlouho očekávaná stavba tělocvičny. Náklady na výstavbu se pohybovaly kolem 14 milionů korun. V roce 2000 proběhla plynofikace školy. Došlo k připojení školy na internet. Následně v roce 2002 se pokračovalo v úpravách budovy školy – výměna střechy, zateplení fasády a výměna oken. V následujícím období došlo na modernizaci vnitřních prostor – 2005 vybudování stupňovité multimediální učebny, 2006 modernizace učebny přírodopisu a chemie. Vzhledem k modernizaci výuky vyvstala potřeba druhé počítačové učebny. Ta vznikla v roce 2009 místo původní nevyužívané terasy. Zásluhou zřizovatele byla v roce 2015 konečně vybudována nová školní družina v Husově ulici. A v neposlední řadě se podařilo v roce 2020 zřídit na posledním volném pozemku u školy přírodní učebnu, kde se mohou žáci v případě vhodného počasí vzdělávat a využívat k výuce například výukovou tabuli, meteorologickou stanici, sbírku nerostů a hornin, vyvýšené záhony s bylinkami a spoustou dalších rostlin.
S čím byl největší problém nebo co se vám třeba vůbec nepodařilo dokončit?
Dlouho jsme nemohli sehnat prostory pro zřízení nové školní družiny. To se nakonec podařilo v roce 2015 v ulici 28. října, kde se po jednání zřizovatele Města Čáslav s krajským úřadem, který je vlastník budovy, podařilo vybudovat nádhernou moderní školní družinu. Nepodařilo se nám rozšířit družinu o další oddělení. Naši školu, tak jako ostatní základní školy v Čáslavi, navštěvuje poměrně hodně žáků, kteří nežijí v Čáslavi, navíc rodiče jezdí za prací do jiného města a potřebují zajistit děti třeba už od šesti hodin ráno. Naše dvě oddělení nestačí. Problém se nám zatím daří řešit díky pochopení paní ředitelky domu dětí a mládeže, pod kterým fungují takzvané zábavné kluby, ale do budoucna to není řešení.
Na co by ředitel školy neměl zapomínat při řízení učitelského sboru?
Vedení musí mít přirozenou autoritu a požadovat plnění povinností a stanovených cílů. Další neodmyslitelnou složkou je ale také lidský přístup a empatie. A to nejen směrem k učitelům, kteří musí mít zajištěné kvalitní podmínky pro svou náročnou práci. Veškerý personál a všichni žáci by se ve škole měli cítit příjemně bez zbytečných stresů. Je třeba si uvědomit, že jak učitelé, tak děti a i jejich rodiče to nemají lehké. Je důležité fungování těchto „týmů“ skloubit tak, aby docházelo k vzájemnému porozumění všech stran.
Je vám bližší klasická učitelská práce a kontakt se žáky, nebo manažerská činnost z pozice ředitele?
Mému srdci je rozhodně bližší učitelská práce. Učitel přichází do bezprostředního kontaktu s dětmi, kterým může předat vědomosti do života a ihned vidí konkrétní výsledky své práce. V manažerské činnosti trvá poměrně dlouho, než se věci podaří prosadit a zrealizovat.
Čemu se budete věnovat do konce školního roku, tedy v závěru své kariéry?
Kromě běžných záležitostí souvisejících s koncem školního roku, jako je administrativa, zápis budoucích prvňáčků, řešení problémů s chodem školy, příprava pedagogických rad, prověrky BOZP, třídní schůzky, se budu snažit školu připravit tak, aby se mému nástupci nebo nástupkyni přebíralo její řízení co nejpohodlněji. Značnou energii také věnuji tomu, aby žáci devátého ročníku zvládli přijímací řízení do dalšího studia.
Co byste žákům chtěl vzkázat do dalších let?
Moc bych jim přál, aby měli takové pedagogy a takové vedení, které se bude snažit, aby získávání vědomostí bylo zábavné a povinnou školní docházku provázela radost, nikoli strach. Vzdělávání je základem pro úspěšný a spokojený život a jednou z nejlepších investic do budoucnosti. Ať výuka na základní škole inspiruje žáky natolik, že se budou chtít dále vzdělávat.
Čemu se budete věnovat v důchodu?
Doufám, že budu mít více času na naše milovaná vnoučata. No a pak mám dva velké koníčky, kterým se věnujeme s manželkou. Prvním je okrasná zahrada se zakrslými a tvarovanými koniferami a hlavně čarověníky, v angličtině označovanými jako „witches broom“. Mají podobu hustého keříku ve větvích stromů a lidově se jim říká čarodějné metly. Z nich se v zimě berou rouby, které se následně roubují na podnože. Vznikají tak miniaturní stromky, které mají roční přírůstky maximálně jeden až dva centimetry. Na naší zahrádce jich máme pěknou sbírku. Nejstarší si hýčkáme už pětadvacet let. Druhým koníčkem je cykloturistika. Máme partu výborných kamarádů, s kterými podnikáme již několik let výlety na kole po krásných místech České republiky. Každé prázdniny společně trávíme čtrnáct dní v sedle. Během víkendů, v případě pěkného počasí, pak vyjíždíme do blízkého i vzdálenějšího okolí Čáslavi. A s dalším výborným kamarádem plánujeme budování užitkové zahrádky se zaměřením na zeleninu a ovoce. Možná dojde i na vysazení několika hlav vinné révy. Takže bych se neměl nudit.
JN