Získal jsem za život mnohá ocenění, stal se čestným občanem rodné Čáslavi, zúčastňoval se významných konferencí a napsal řadu odborných příspěvků. Ale jako každého lékaře mě vždycky nejvíc potěšilo, když mě někdo zastavil na ulici a řekl: „Pane doktore, moc Vám děkuji za to, že jste mi zachránil život...“ – MUDr. Jiří Kunášek (z knihy: Chirurgie byla můj život aneb 65 let chirurgem)
MUDr. Jiří Kunášek, dlouholetý primář chirurgie zdejší nemocnice, navždy odešel krátce před svými 95. narozeninami v sobotu 3. února. Připomeňme si životní příběh této výjimečné osobnosti, jejímž posláním bylo zachraňovat lidské životy a pomoc druhým. Pramenů, ze kterých lze čerpat pro přiblížení osudové cesty legendy nejen čáslavské chirurgie, není málo. Ten nejcennější nám ale zanechal sám pan primář. Několik měsíců před smrtí vydal své paměti v podobě knihy Chirurgie byla můj život aneb 65 let chirurgem.
DĚTSTVÍ A STUDIUM
Příběh chirurga MUDr. Jiřího Kunáška se začal psát 27. 2. 1929 v čáslavské porodnici. Narodil se jako druhý syn rodičům Anně a Josefovi. Snad jako by stěny pokoje, kde se narodil, absorbovaly jeho předurčení a počítaly s jeho návratem. Ze stejné místnosti se totiž o několik let později stal primářský pokoj chirurgie, kde trávil mnoho času. Ale nepředbíhejme. Od primářského křesla dělila malého Jirku ještě dlouhá cesta.
Do základní školy docházel na náměstí vedle kostela. Díky výborné paměti prošel povinnou školní docházkou jako jedničkář. Přijímací řízení na gymnázium zvládl jako druhý nejlepší z 90 zájemců. Během studia vynikal v matematice, fyzice, chemii a deskriptivní geometrii. Rád měl i historii a zeměpis. Tyto oblasti spolu s cestováním a sportem se pro pana Kunáška staly velkým koníčkem, který nezanedbával ani na sklonku svého života.
Mohlo by se zdát, že výborný student proplouval gymnáziem bez větších problémů. Kvůli charakterovým rysům se smyslem pro spravedlnost a pomoc druhým ovšem neměl vždy na růžích ustláno. Třeba když byl přistižen, jak pro spolužáky připravuje tahák z matematiky, nebo když bránil spolužáka Honzu Moravce, synovce generála Františka Moravce. Dvojici spolužáků po celý život pojilo silné přátelské pouto.
CESTA NA MEDICÍNU
Po absolvování gymnázia měl jasný cíl: stát se lékařem stejně jako jeho strýc. V období, kdy se připravoval na zkoušky na Lékařskou fakultu v Hradci Králové, zasáhla do života Jiřího Kunáška osudová rána. Jeho otec podstoupil operaci žaludku, která se neobešla bez pooperačních komplikací, reoperace a následného zápalu plic. I přes zajištění prvního penicilinu v čáslavské nemocnici bohužel nepřežil. Devatenáctiletý Jiří musel zařizovat pohřeb, převzít chod otcovy firmy a úspěšně složit zkoušky na studia medicíny. Na fakultu byl přijat. Když se po třech měsících vrátil jeho bratr z vojny, snažil se plně soustředit na studium.
Na fakultě se začínaly projevovat jeho názory neslučitelné s komunistickým režimem. Jeho strategií bylo stát se v první řadě výborným studentem, který na zkouškách vyniká pouze díky perfektním vědomosMUDr. Jiří Kunášek, dlouholetý primář chirurgie zdejší nemocnice, navždy odešel krátce před svými 95. narozeninami v sobotu 3. února. Připomeňme si životní příběh této výjimečné osobnosti, jejímž posláním bylo zachraňovat lidské životy a pomoc druhým. Pramenů, ze kterých lze čerpat pro přiblížení osudové cesty legendy nejen čáslavské chirurgie, není málo. Ten nejcennější nám ale zanechal sám pan primář. Několik měsíců před smrtí vydal své paměti v podobě knihy Chirurgie byla můj život aneb 65 let chirurgem. „ “ Získal jsem za život mnohá ocenění, stal se čestným občanem rodné Čáslavi, zúčastňoval se významných konferencí a napsal řadu odborných příspěvků. Ale jako každého lékaře mě vždycky nejvíc potěšilo, když mě někdo zastavil na ulici a řekl: „Pane doktore, moc Vám děkuji za to, že jste mi zachránil život...“ – MUDr. Jiří Kunášek (z knihy: Chirurgie byla můj život aneb 65 let chirurgem) To se mu dařilo a jeho profilace pomalu začínala směřovat k chirurgii. V roce 1951 byla Lékařská fakulta v Hradci Králové zrušena. Pan Kunášek přestoupil do Plzně, kde o dva roky později promoval. Během studií pracoval jako medik – dobrovolný pracovník na chirurgické klinice a také již sloužil jako sekundární lékař.
Spolužáky byl zvolen předsedou semestru, aby řešil problémy studentů s profesory a děkanstvím. Byla to správná volba. Když v březnu roku 1953 zemřel generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu J. V. Stalin, na koleji proběhl již dříve plánovaný večírek. Kvůli udání, které poukazovalo na to, že se studenti radují ze Stalinovy smrti, čekaly na všechny přítomné velké problémy. Krátce před promocí jim hrozilo, že budou vyhozeni ze školy. Jiří Kunášek se jako předseda semestru zúčastnil několika jednání s představiteli fakulty a vše se mu podařilo urovnat.
V PODHŮŘÍ ORLICKÝCH HOR
Po studiu se MUDr. Jiří Kunášek vydal do Rychnova nad Kněžnou, kam před vánočními svátky nastoupil jako sekundář chirurgického oddělení. Chirurgie zde byla spojena s gynekologií a porodnicí. Poslední den v roce oslavil zdárně zvládnutým porodem 41leté prvorodičky. Životní cesty novorozeného chlapce a pana doktora se zkřížily ještě jednou o dvacet let později. Mladíka, tehdy již jako vojáka základní služby, dostihly zdravotní problémy. Ty si vyžádaly operaci slepého střeva, kterou vedl právě MUDr. Kunášek.
V roce 1955 se oženil a o dva roky později se svou ženou Marií začali pracovně působit v Žamberku. Paní Kunášková zde díky zkušenostem z čáslavské chirurgie a interny nastoupila jako obvodní lékařka. Po několik letech práce v podhůří Orlických hor se na pana Kunáška obrátil ředitel Okresního ústavu národního zdraví a požádal ho, zda by jej mohl dočasně zastoupit. Přestože byl mladý a úředničina mu nebyla ani zdaleka tak blízká jako práce na operačním sále, nabídku přijal. Tato funkce mu byla po několika měsících nabídnuta nastálo. Odmítl, částečně na základě nesouhlasu s postupy komunistického režimu.
ČÁSLAV A DRUHÁ ATESTACE
V lednu 1962 se Marii a Jiřímu Kunáškovým narodil syn Jiří. Paní Kunášková se se synem vrátila zpět do Čáslavi. Pan Kunášek po půl roce nastoupil jako zástupce primáře na zdejší chirurgii. Brzy byl vyslán na dvouměsíční stáž na 1. chirurgické klinice v Praze, kde za krátkou dobu získal mnoho kamarádů a cenných lékařských zkušeností.
V roce 1963 složil druhou atestaci z chirurgie. Jednalo o složité zkoušky, ve kterých ovšem sebevědomě exceloval. V rámci atestace probíhala operace. Pan Kunášek ve své knize vzpomíná, jak se lékařce nedařilo pacienta intubovat. O intubaci a uspání pacienta se tedy postaral sám. Tím zároveň splnil i zkoušku z anestezie.
Dalším úkolem bylo například vyhotovení znaleckého posudku pacienta. MUDr. Kunášek dostal případ kladenského havíře, se kterým se utrhla klec v šachtě. Popis vypovídal o zlomenině uprostřed bérce. To se ale panu Kunáškovi po vyšetření nezdálo. Přestože mu lékaři nechtěli uvěřit, prosadil si vyhotovení kontrolních rentgenových snímků, které skutečně potvrdily jiný problém v koleni.
ZDRAVÉ SEBEVĚDOMÍ
Zdravé sebevědomí panu Kunáškovi během chirurgické praxe nikdy nechybělo. Byl si vědom svých kvalit a profesionální přístup si dokázal udržet i během operací svých nejbližších. Operoval svého bratrance, syna i matku.
Na schůzce s ředitelem Okresního ústavu národního zdraví se dozvěděl, že si všichni z jeho okolí přejí, aby se stal primářem. V roce 1978 k tomu došlo a byl jmenován okresním odborníkem a zástupcem ředitele nemocnice.
ZÁCHRANA A ROZVOJ NEMOCNICE
O čtyři roky později byla existence čáslavské nemocnice v ohrožení. Nahradit ji měla léčebna dlouhodobě nemocných, psychiatrie, neurologie nebo léčebna tuberkulózy. Čáslavský primář dal dohromady tým lidí v čele se starostou města Josefem Sochůrkem. Ten při obhajobě nemocnice na krajském semináři vycházel právě z materiálů pana Kunáška. Bylo tedy poznat, kdo další za udržení nemocnice bojuje. Podařilo se ji zachránit. Pan primář dostal důtku a na čtvrt roku mu byl snížen plat.
Kromě záchrany nemocnice se pan primář významnou měrou zasadil také o její rozvoj. Mezi lety 1984 a 1988 se mu s ředitelem nemocnice MUDr. Málkem podařilo postavit dva nové operační sály, centrální sterilizaci a jednotku intenzivní péče. Do roku 1991 se intenzivně soustředil na kompletní renovaci chirurgického oddělení.
Krátce nato byla zahájena výstavba dalšího pavilonu, který je propojen můstkem. Dnes se zde nachází oddělení hematologie, transfuzní stanice, centrální laboratoř a další ambulance. Během stavby ovšem došly peníze. Další kroky MUDr. Kunáška vedly na ministerstvo financí a ministerstvo zdravotnictví, kde se mu podařilo sehnat potřebné prostředky na dokončení stavby.
KONEC KARIÉRY
V roce 1996 postihlo rodinu pana Kunáška neštěstí. Jeho manželka při cestě od pacienta havarovala a již jí nebylo pomoci. Stalo se tak dva roky po jeho odchodu z postu primáře. Jeho 50letá éra zasvěcená čáslavské nemocnici ovšem skončila až mnohem později. Na chirurgickém oddělení totiž vypomáhal dva dny v týdnu po dobu dalších 18 let. Ani poté neřekl jako lékař poslední slovo. Po definitivním odchodu z čáslavské nemocnice přijal nabídku z Ledče nad Sázavou. Zde zajišťoval péči pacientům po ortopedických operacích až do svých 86 let, tedy do roku 2015.
BASKETBAL I HOD DISKEM
Ke sportu, který ho provázel celý život, byl veden od dětství. V pěti letech nastoupil do Sokola. Jeho sportovní talent se začal naplno projevovat na gymnáziu. Hrál basketbal, volejbal, věnoval se také atletice. Úspěchy sklízel především ve vrhu koulí, ale za svůj největší sportovní úspěch považoval vítězství v hodu diskem na přeborech dorostu ČSSR. Kromě sportovních úspěchů se mladému panu Kunáškovi nevyhnuly ani úrazy, mezi něž patřilo třeba probodnutí nohy oštěpem.
Po skončení sportovní kariéry v roce 1954 úspěšně dokončil zkoušky rozhodčího v lehké atletice a tuto funkci zastával až do svých 85 let. Jako sportovní lékař absolvoval dvě spartakiády a dostal nabídku funkce krajského sportovního lékaře v Hradci Králové včetně bytu a pracovního místa pro manželku. Chirurgie ale zvítězila.
DLOUHÁ ŘADA OCENĚNÍ
Během své lékařské kariéry se stal okresním chirurgem, působil jako soudní znalec a byl členem výboru České chirurgické společnosti. Získal její čestné členství a následně nejvyšší chirurgické vyznamenání pojmenované po chirurgovi profesoru Karlu Maydlovi.
Obdržel krajské vyznamenání za vynikající práci. U příležitosti 60. narozenin v roce 1989 mu bylo za vynikající práci propůjčeno vyznamenání od prezidenta republiky. V roce 2022 mu bylo uděleno čestné občanství města Čáslav.
JN
Město Čáslav