V čáslavské synagoze to žije! Nejen náročnými rekonstrukcemi, ale také čím dál bohatším kulturním programem. O tom všem i o mnoha dalších věcech jsme si popovídali s Markem Lauermannem, ředitelem Nadačního fondu dr. Dagmar Lieblové, který jednu z nejvýznamnějších památek na Kutnohorsku spravuje.
Čtenáři Čáslavských novin díky pravidelným reportům vědí, že i v loňském roce pokračovala v čáslavské synagoze předem naplánovaná rekonstrukce. Přesto, mohl byste shrnout, co všechno se v tomto směru doposud povedlo?
Předně je třeba říct, že veškeré práce spojené s opravou a restaurováním synagogy v Čáslavi koordinuje Martin Liebl, předseda správní rady Nadačního fondu dr. Dagmar Lieblové. A je hlavně jeho zásluhou, že hlavním výstupem loňské fáze oprav synagogy v Čáslavi bylo restaurování historických vstupních dveří. Měli jsme šťastnou ruku při volbě restaurátora, který provedl velmi kvalitní a erudovanou práci a čáslavská synagoga tak získala opět další ikonu svého architektonického znovuzrození.
Dalším cílem projektu byla repase a renovace oken. Přes potíže a nutnost rozšířit objem prací na jednotlivých oknech je výsledek velmi uspokojivý, i když proběhl na menším počtu oken, než bylo původně zamýšleno. Repase a zateplení oken se již nyní projevuje také ve snížené energetické náročnosti budovy a povede k ekonomičtějšímu provozu synagogy jako kulturního a společenského centra regionu.
Na jaké stavební úpravy se chcete zaměřit v tomto roce?
Zvolené postupy při historizujícím nátěru a zateplení oken jsou základem plánu na dokončení prací na zbývající části oken v synagoze (ženská galerie v hlavním sále, provozní místnost, zimní modlitebna). Práce na oknech budou rovněž pokračovat v rámci naplánované obnovy fasády, která je ovšem z důvodu značné finanční náročnosti zatím pouze ve fázi příprav.
Jaké na již dokončené etapy rekonstrukce zaznamenáváte ohlasy?
Každý rok se snažíme v rámci oprav a restaurátorských prací využít nějaký vizuálně vhodný prvek. V roce 2023 to byl restaurovaný kazetový strop nad hlavním sálem, loni ony vstupní dveře. To pochopitelně přináší ohlas, který přesahuje rámec regionu. Přece jen se jedná o jednu z pouhých dvou v ČR dochovaných synagogálních staveb od světoznámého vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. Ale samozřejmě neusínáme na vavřínech, mimo jiné proto, že k nám chodí i „zvědaví“ návštěvníci, kteří uznale pokývají hlavou nad opraveným interiérem, ale než odejdou, podotknou: „Ale ta fasáda by také potřebovala opravit. Vždyť je to ostuda.“ Dneska už na to reagujeme shovívavým úsměvem (smích).
Dokážete říct, jak se v čase vyvíjí návštěvnost čáslavské synagogy?
Vedeme si pravidelnou statistiku návštěvnosti a ta se v posledních třech letech pohybuje mezi 1300 a 1600 návštěvníky ročně. Osvědčuje se nám strategie propagace „zářivých novinek“, jako jsou právě restaurovaný strop a vstupní dveře. To k nám přivádí i návštěvníky, kteří kolem nás dříve jenom procházeli. Často přijde někdo z místních a zvědavě nakoukne dovnitř s tím, že v Čáslavi žije už mnoho let, ale nikdy v místní synagoze nebyl. To je pro nás povzbuzující, protože ji chceme co nejvíce otevírat veřejnosti.
Zájmu lidí jdete naproti různými kulturními akcemi. Můžete už teď prozradit, co všechno se v synagoze bude dít letos?
Velkou oblibu si získaly koncerty, na které se mohou návštěvníci těšit i v letošním roce. Snažíme se je propojovat s oslavou židovských svátků, proto se u příležitosti svátku Purim 16. března uskuteční koncert skvělého klezmerového uskupení Šarbilach. Tradiční koncert na památku obětí holocaustu proběhne 15. června v podání jedinečného jazzmana Emila Viklického v doprovodu Pavla Hrubého. Novinkou letošního roku budou diskusní pořady se zajímavými osobnostmi. Poprvé jsme si tento formát vyzkoušeli již v prosinci, kdy v synagoze besedoval historik a spisovatel Pavel Kosatík. Aktuálně plánujeme termín besedy s Jolyonem Naegelem, legendárním novinářem, který byl pro mnoho Čechů v 80. letech „hlasem ze Západu“, neboť byl zpravodajem Hlasu Ameriky pro střední a východní Evropu. Dalším zajímavým hostem bude hudební kritik Jan Rejžek. Kromě toho plánujeme uskutečnění dalších ročníků našich tradičních akcí, třeba Svět čte příběh kutnohorských Židů nebo instalace a čištění Stolpersteine. Také letos se zúčastníme celorepublikových akcí, jako jsou čtení jmen obětí holocaustu v rámci Jom ha-šoa, Dny židovských památek, Dny evropského dědictví a Dny architektury. A nesmíme zapomenout ani na tradiční průvodcovský program, který bude v synagoze probíhat od června do září.
Do jaké míry musí jednotlivé kulturní akce souznít s daným prostorem a jeho posláním?
Jak jsem již zmínil, synagoga je otevřena širokému spektru zajímavých a inspirativních aktivit. Kromě toho, že vždy bude sloužit jako centrum připomínky a obnovy židovské kultury na Kutnohorsku, ji vnímáme jako centrum multikulturního setkávání. A hudba, o které se říká, že spojuje národy, do synagogy prostě patří. Velmi dobře funguje spolupráce s místní ZUŠ, která zde v loňském roce uspořádala koncert svých nejlepších žáků. Vystoupilo u nás skvělé jazzové David Dorůžka Trio, proběhlo tady několik divadelních představení. Vždy musíme mít na paměti, aby charakter akce odpovídal prostoru, ale jsme rádi, že obyvatelé Čáslavi se pomalu osmělují a projevují zájem zde uskutečňovat vlastní aktivity.
Čáslavská synagoga za svůj rozkvět vděčí především Nadačnímu fondu dr. Dagmar Lieblové, jehož jste ředitelem. Čemu dalšímu se fond věnuje?
Nadační fond dr. Dagmar Lieblové především realizuje řadu akcí spojených s obnovou židovské kultury a tradic a také na připomínku obětí holocaustu. Koncem ledna se uskuteční další ročník akce Čistíme Stolpersteine na Kutnohorsku, během níž se veřejnost aktivně zapojuje do čištění Stolpersteine, tedy tzv. kamenů zmizelých, instalovaných na památku obětí holocaustu. Každoročně instalujeme, ve spolupráci s Městem Čáslav, nové Stolpersteine. Už podruhé jsme vydali nadační kalendář s motivy fotografií synagogy v Čáslavi, který je kombinací občanského letopočtu s tím židovským a zároveň představuje židovské svátky. Stále důležitější roli pak představují naše vzdělávací aktivity pro školy, zahrnující jak workshopy o židovských tradicích a památkách pro žáky a učitele, tak i zážitkové formy, využívající divadelní prvky pro řešení etických dilemat holocaustu. Jejich nabídku pravidelně zveřejňujeme na našem webu Nfdl.cz. A v neposlední řadě plánujeme nová vydání knih se židovskou tematikou.
Vzpomenete si, za jakých okolností jste se kdysi s Dagmar Lieblovou poprvé setkal?
Protože pocházím z židovské rodiny, poznamenané holocaustem, tak jsem jméno dr. Lieblové znal téměř odjakživa. Ale dlouho pro mě byla trochu jako legenda, bájná postava, o které jsem hodně četl a slyšel. Poprvé jsme se setkali kolem roku 2000, kdy poprvé vyšla má kniha Židé v Kutné Hoře. Bylo to jen takové sešitové vydání. A já dr. Lieblové jeden výtisk poslal. Asi za týden jsem dostal velmi vřelý dopis, ze kterého bylo patrné, jakou má radost, že se někdo ujal zpracování historie Židů v Kutné Hoře. A tu pochvalu napsala svým jedinečným způsobem: „Udělal jste mi velkou radost, přestože je v ní řada nepřesností, které bych vám ráda pomohla objasnit.“ A tak jsme se domluvili na schůzce, která proběhla u příležitosti jedné historické konference v Brně. Šli jsme na večeři, v jejímž závěru mě požádala, jestli bych jí tu knihu nepodepsal. To byla pro mě úžasná pocta! A tak začalo naše přátelství, díky kterému jsme společně napsali knihu jejích vzpomínek Přepsali se, tak jsem tady. Příběh Dagmar Lieblové.
Letos uplyne osmdesát let od konce druhé světové války. Na mnoha místech světa zároveň momentálně kulminují další válečné konflikty. Jak si myslíte, že by tento fakt nesla?
Víte, na tuhle otázku asi nedokážu odpovědět. Dagmar Lieblová vždycky říkala, že se snaží připomínat hrůzy holocaustu proto, aby se už nikdy neopakovaly. Brala to jako svoje poslání v životě po holocaustu. Aby její děti a jejich děti nemusely prožívat to, co ona. Takže nevím, co by řekla. Ale jsem přesvědčen, že by dále pokračovala ve svém úsilí v připomínce obětí holocaustu jako mementu pro, možná nepoučitelný, svět.
A jak vnímáte stav světa na počátku roku 2025 vy sám?
Já jsem byl už od dětství svým tatínkem, po kterém si v sobě nesu židovské dědictví, veden k tomu vnímat Izrael jako v poušti prosperující ostrůvek demokracie, obklopený nepřáteli, kteří jej chtějí zničit. Nejde jen o arabský terorismus, ale o (nejen) extrémní levicí a pravicí podporované antiizraelské kampaně, vedené pod falešnými hesly o potřebě pomoci utlačovaným Palestincům. Tento značně pokrytecký postoj po teroristických útocích Hamásu 7. října 2023 pouze nabyl na nové síle. Nepociťuji strach. Naopak cítím potřebu ještě více ukazovat krásu tradic židovské kultury, ještě více seznamovat veřejnost s tím, jak snadno se násilné řeči mohou proměnit v reálné násilí. Pět tisíc let utrpení je něco, co židovský národ a každého jednoho člověka, který se k němu hlásí, výrazně formovalo. Být Židem není privilegium obklopené výsadami. Je to závazek dostát hodnotám, které nás přesahují.
Od vaší poslední autorské publikace Dějiny Židů v Kutné Hoře už uteklo relativně dost času. Pracujete na další?
Moc rád bych řekl, že pracuji na další knize, ale je to zatím spíše takové dlouhodobé slavi a Uhlířských Janovicích. Do reálného plánu má ale tento záměr ještě daleko. Ovšem s přání, vydat souborně Dějiny Židů na Kutnohorsku. Už jsem se o tom bavil s kolegyní Alenou Jindrovou z Muzea Vysočiny, se kterou jsme před lety napsali knihu Zapomenutí sousedé: Židé v ČáMartinem Lieblem plánujeme co nejdříve uskutečnit další, doplněné vydání knihy Přepsali se, tak jsem tady. Příběh Dagmar Lieblové.
Proč by měl čáslavskou synagogu navštívit i člověk, kterého třeba tematika židovské kultury dosud míjela?
Synagoga v Čáslavi je nádherná památka ve stylu maurské secese. Je to geniálně jednoduchá stavba, do níž dokázal Wilhelm Stiassny promítnout svůj cit pro ornamentální detail. A je v ní krásná atmosféra, řekli bychom genius loci čáslavské synagogy. Moje dcera teď dokončila krátký animovaný film, ve kterém je jednou z postav duch čáslavské synagogy v podobě Wilhelma Stiassnyho. A jedna kolegyně z průvodcovského týmu zase říká, že se na ni vždycky po příchodu do hlavního sálu z fotografie šibalsky dívá rabín Šimon Hoch. Synagoga v Čáslavi je prostě krásné místo, kde může každý příjemně strávit čas.
IM
Foto: Klára Horáčková
Město Čáslav