Ondra Pelikán (OP): V sedmnácti letech jsem hledal přivýdělek ke studiu. Přihlásil jsem se na inzerát do obory, kam sháněli výpomoc k dravcům. Nebyl jsem vyloženě přírodní člověk, ale přihlásil jsem se. Dokonce jsem ani nevěděl, co si pod pojmem „dravci“ představit. Říkal jsem si, že asi půjde o medvědy v hradním příkopu (smích).
Lenka Pelikánová (LP): Když Ondra nastoupil do obory, byli jsme spolu krátce. Druhý rok jsem nastoupila také jako výpomoc. Ondra mi naštěstí alespoň stihl vysvětlit, co vlastně ti dravci jsou (smích).
OP: Byli jsem vhozeni do vody a snažili se neutopit. Bylo to složité, nejen po fyzické stránce. V sezóně se staráme například o srnčata, liščata nebo mláďata dravců, jako jsou orel nebo výr, ke kterým musíte pozdě v noci vstávat kvůli krmení. K raněným zvířatům nebo opuštěným mláďatům musíte vstávat třeba i každou hodinu. Ze začátku jsem nedokázal pochopit, jak je možné, že za to nedostáváme zaplaceno.
LP: Zvířeti nemůžete říct: „V šest mi padla, jdu na párty s kamarádama.“ Když vám třeba sova vylétne na strom a nechce se vrátit, a vy víte, že se o sebe v přírodě sama nepostará, nemůžete ji tam nechat sedět.
OP: Stalo se to postupně, ve chvíli, kdy jsme si najednou začali užívat přítomné okamžiky. Mluvím o chvílích, kdy si například vyčerpaný lehnete v lese do trávy, posloucháte zpěv ptáků, vnímáte orla sedícího na vedlejším stromě a další zvířata kolem. To jsou ty silné chvíle, které bych v klasické práci nebo doma u televize nezažil. Život si nemůžeme naplánovat, jen čekat co nám přinese. Ale je to zvláštní. Zrovna my, s jasnými představami o dobře placené práci, moderním bydlení, pořádném autě, uznávaném postavení ve společnosti, jsme smysl života našli právě tady.
LP: Souhlasím s Ondrou.
LP: Samozřejmě řešili. Najednou jsme se šéfem Honzou byli tři. Věděli jsme, že z běžného provozu oboru uživíme, ale na základní potřeby nám moc nezbude. Vymysleli jsme tedy několik nových aktivit, které fungují dodnes. Jsou to například přednášky ve školkách a školách. Atraktivní jsou zážitkové akce se zvířaty, které jsou rok dopředu vyprodané. Pořádáme tábory. Aktuálně tvoříme videa, která publikujeme na našem YT kanále. Chtěli bychom vytvořit plnohodnotnou televizní stanici o české přírodě.
OP: Všechny tyto projekty bychom ale nemohli dělat bez lidí, kteří nás podporují. Velká část jich je právě z Čáslavi. Děkujeme za to, že chodí do obory a mají zájem o přehlídky dravců. Velmi si vážíme také adoptivních rodičů zvířat. Rádi jim umožníme, aby se se svým zvířetem mohli vydat na procházku. Poděkovat musíme také skvělému šéfovi a zakladateli obory a Záchranné stanice Lipec Honzovi Kuchynkovi. Věří nám a dovoluje nám prakticky cokoli.
LP: Jsou jich spousty. Sup miluje dětské batohy a boty. Nejvíce ho láká, když mají ženy v létě barevně nalakované nehty na nohou. Luňák Ludvík jednou ukradl dudlík. Nedokázali jsme mamince vysvětlit, že když ho odnesl na strom, tak už ho bohužel zpět nedostane (smích).
OP: Copak mamince, ale dítě se s tím nemohlo smířit. Jinak také třeba krkavec je pěkný lump. Je chytrý, ale naštěstí není zlý. Když vidí, že mají u sebe diváci něco dobrého, vybíhá z voliéry a jde si pro to klidně až k nim do tašky (smích).
OP: O tom zkušení sokolníci debatují hodiny a hodiny. Částečně známe chování domácích zvířat. To je ale formované tisíci let domestikace. U dravých ptáků je to složitější. Když to zjednoduším, tak je dobré mít dravce odmalička, aby vás v podstatě bral jako rodiče. Instinktivně po vás bude vyžadovat potravu, takže se k vám bude vracet. Poté ho naučíte lovit rukavici s masem. Největších chyb se ale můžeme dopustit maličkostmi. Když k vám přiletí orel, chytne vás pařáty za ruku mimo rukavici a důrazně vyžaduje maso, tak to pro vás může být dost nepříjemné. Pokud mu za těchto okolností maso dáte, bude si myslet, že ho chválíte, a bude se takto chovat opakovaně. Na druhou stranu nemůžete ho trestat hrubou silou, protože se vás začne bát a už k vám nikdy nepřiletí. Nejdůležitější a zároveň nejtěžší je zachovat chladnou hlavu a každou svoji reakci promýšlet.
OP: V první řadě by nás měli kontaktovat na telefonu 723 648 124. Stává se, že si lidé vezmou zvíře domů a poté nás prosí o pomoc třeba přes e-mail. Zvíře je tak často odsouzeno k doživotní péči. Kvůli neodborné péči zvířata také zbytečně umírají. Okamžitou pomoc potřebují i divoká zvířata, která vypadají v pořádku, ale nebojí se nás a nechají se pohladit. Taková zvířata většinou bývají v posledním tažení.
LP: Nedávno nám volal znepokojený pán a chtěl, abychom si přijeli pro veverku, která mu krade ořechy ze stromu. To pro nás samozřejmě není důvod k odchytu (smích).
JN
Město Čáslav